10. dubna 2012

Ohlédnutí, shrnutí, zamyšlení

Tak, a týden volna je za mnou.
Přinejmenším to bylo příjemné (a vůbec bych se nezlobila, kdyby to ještě chvíli přetrvalo.)
Víked byl skvělý. A počasí nesmírně aprílové. Takže to u nás vypadalo nějak takhle:


To jsme se šli projít, bylo ještě celkem hezky. A asi za pět minut se spustil vítr a začalo sněžit (asi takhle):

Tak jsme šli zase domů. Byla to velmi krátká a velmi neakční procházka, ale nijak zvlášť se nám nechtělo mrznout. :)
Taky jsem pekla velikonoční nádivku, osobně ji dělám bez masa.


Před a po upečení. (Předpokládám, že se to časem naučím fotit o něco lépe...) :)
Kdyby chtěl někdo recept, je naprosto triviální.:
Potřebujeme (nemám to nějak přesně změřené): Staré pečivo, mléko, 2 vejce, kopřivy a jiná zeleň, rozinky, máslo, trochu parmezánu, pepř, sůl, česnek

Staré pečivo (nejlépe rohlíky nebo něco cereálního) nakrájíme na kostky a necháme rozmočit v mléce, dokud nesou měkké a "tvárné", mezitím si spaříme kopřivy (méně botanicky zdatní použijí třeba mladý listový špenát), nakrájíme, přidáme k nabotnalým rohlíkům, (můžeme přidat i mladé pampeliškové, fialkové, jetelové a řebříčkové listy, květy sedmikrásek či zlatého deště, záleží to především na naší ochotě jíst listí a dostupnosti konzumovatelných zdrojů:)), oddělíme si bílky od žloutků, žloutky vmícháme ke směsi, bílky vyšleháme do sněhu a také vmícháme, přidáme rozinky, sůl, pepř a česnek dle chuti, posypeme trochou parmezánu, můžeme i poklást máslem, abychom měli hezčí kůrčičku, a dáme péct. Pečeme, dokud nemáme pocit, že je to upečené asi na 180°C. Přeji dobrou chuť.
Podávat se dá třeba s bramborem a zeleninovým salátem, to už záleží na každém. :)

Každopádně se dnes cítím velmi nesvá, můj sarkasmus si někam odskočil, a já nevím, kdo bez něj jsem. 
Zcela vážně, ukážu vám svůj proud myšlenek, které jsem si zapsala, když jsem dnes čekala na zastávce na autobus.

- Děsí mě, že nevím, kdo jsem. Tak jsem si koupila klobouk.
- Nemám ráda kalhoty, co jsou stažené a nabrané u kotníků. Nesluší skoro nikomu.
- Miluji své sluneční brýle, vybuchly by mi bez nich bulvy.:)
- Ztratila jsem v obchodě štěteček, který jsem si ani nekoupila. (Vážně. Asi mi propadlo košíkem. No, aspoň, že to nebylo až po koupi.)
- Mám červenou kabelku. Co budu proboha dělat s červenou kabelkou??
- Mám ráda vítr ve vlasech... Je to takový.. živý pocit.
- Nevím, co je to pleonasmus, a ani mě to moc nezajímá.
- Lišky říkají, že důležité věci vidíme jen srdcem. Asi se přestěhuji tam, kde lišky dávají dobrou noc, a zeptám se... (Ano. Mám ráda Malého prince.)
- Čím jsem starší, tím víc poslouchám romantické csjfáky. A to ani nejsem stará. Jde to se mnou z kopce.
- Proč se na sebe lidé tak málo usmívají?
- Proč všechny koláčky tak drobí? :))

No, a asi tak nějak se odvíjí mé uvažování. Dost možná jsem trochu blázen, ale to nemusí nikoho zneklidňovat. :) A jelikož je tenhle "post" už dlouhý až běda, ukážu vám, co jsem si to vlastně koupila a zmínilá v tirádě svých myšlenek, a potom si půjdu dovařit kuřecí polévku.


Jo, klobouk, který jsem vždycky chtěla. Červenou kabelku, abych byla optimistická, a černé tenisky, protože jsou nesmírně univerzální. :)
A, asi aby mě přešlo dnešní filosofické rozpoložení, vyhrála jsem soutěž. Ta docela legrační věc je na tom ta, že jsem si v pátek objednala ještě dvě věci ze stránek Biodermy, takže se mi to asi hezky nahromadí. Naštěstí na naduplikuje, protože já jsem si objednala něco úplně jiného. Ale o tom až příště.
Mějte krásný zbytek dne.:)
A.

2 komentáře:

  1. - taky mám červenou kabelku
    - bez brýlí bych asi umřela
    - snažím se usmívat, ale moc mi to nejde,
    vítr ve vlasech je fajn, pokud jsme ráno nestrávila půl hodiny jejich úpravou :-)

    evelinsbook.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je fajn. (Všechno. :))
      I snaha se počítá, čím víc úsměvů, tím líp! :)

      Vymazat

Děkuji vám za všechny milé komentáře. :)