19. srpna 2012

Můj kosmetický životopis

Abyste věděli, původně do světa vyslala tento článek Jája (zde), čímžto jí velice děkuji za dobrý nápad. :) Díky ní se i vy dočtete něco málo o mém kosmetickém životopise od raných let až po dnešní dobu. Ti, kdož nemají rádi ukecané články, si přepnou jinam a já tedy začnu.

Má první kosmetická vzpomínka pochází z období cca 5-6 let, kdy jsem ve skříni vyhrabala prastaré (a ještě ruské) zelené oční stíny, červenou tvářenku a dva laky na nehty. A to jsem na sebe následně s velkým nadšením napatlala. Laky mi maminka vzápětí odebrala, stíny nechala na hraní. Poté mi byly koupeny i dětské sady s "líčením" (znáte to - všechno je to růžovo-fialovo-modré, nebarví to, ale tak legračně pudrově to voní (asi tady někde se zrodila má úchylka na pudrovou vůni)). Proti hrám s dětskými šminkami je striktně můj dědeček, ale není mu to nic platné.

V dalších ročnících základní školy si přestávám se sadami hrát. Líčení ignoruji, zato si ve čtvrté třídě pečlivě čistím obličej pleťovou vodou a pleťovým mlékem. (Tento zvyk vydržel jen asi rok, potom se čistění atd. zase vzdávám.) Ale ráda se prohrabuji maminčinou kosmetickou taštičkou a potajmu to na sebe v koupelně patlám. (Což mi zůstává ještě několik let.)

Po páté třídě přecházím na osmileté gymnázium. Někdy ve druhém ročníku nebo (opět) v prvním ročníku, tentokrát na šestiletém gymnáziu, (cca 12-13 let) začínám používat řasenku. Jen řasenku, nic jiného. Má ranní autobusová kamarádka (potkávaly jsme se pět let v ranním autobuse do školy, po několika měsících nám přišlo trapné se nebavit, tak jsme ráno klábosily) mě sice strašila, že se mi po řasence zlámou všechny řasy, ale zjevně se tak nestalo. Po krátké době přidávám i černou linku nad spodní řasy.




To vypadalo asi takhle. A možná i silněji, asi mám v dnešní době už nějaký blok a skutečně ostrou a výraznou linku neudělám. :)
Následovala koupě mých prvních očních stínů. A víte co? Dodnes je mám doma...





















Jsou (jak jinak) světle modré. Naštěstí to vždycky vypadalo spíše bílé, ale i tak to bylo hrozné, jen tak samostaně napatlané na oku. Dnes bych si je na oko nedala ani náhodou, jednak jsou prastaré a mám je jako takové memento, jednak modrá po celém víčku. Blé. :) V období těchto stínů jsem párkrát použila i proslavený kuličkový ovocný lesk, který měli snad všichni. A po měsíci ho přestala používat, protože mě rozčiloval.

Dále přichází mé temné období. Myslím to doslova. Vyskytuji se zásadně v černé, mé vlasy seznají taktéž ztmavení do černa (takže vypadám většinu času velmi nemocně), nosím okované náramky. No, ty občas nosím dodnes, ale jen při vhodné příležitosti (a jediná, která mě napadá, je rockový koncert...). Celému vzezření přizpůsobuji i make-up. Tedy make-up, líčím si pouze oči, na pleť nepoužívám vůbec nic. Když už, půjčím si od maminky. Narozdíl od většiny lidí ale na mě není maminčin make-up moc tmavý, protože maminka je světlejší než já, takže aspoň téhle katastrofě se vyhýbám.




Černé oční stíny jsou povinnost. Nikdy více. :)

V dalším vývoji mého života kosmetické hrůzy utichají. Používám hnědý stín, řasenku, linku na spodním víčku postpuně ztenčuji a zkracuji. Do toho začínám používat pudr na tvář. V docela dobrém odstínu, musím říci. Zase začínám používat pleťovou vodu, kupuji si první mycí gel na obličej od Garnier a dostávám k Vánocům první pleťový krém, který používám pouze večer a pouze pokud si vzpomenu. Taky nosím stále více barev, vlasy zesvětluji a vypadám obecně mnohem méně jako... no, raději nic. :)

A tak to se mnou jde pár let. Časem přestávám používat stíny a tužku a nosím pouze pudr a řasenku. Potom naleznu na popud divného módního trendu ještě jedno zlo...




Perleťová světlá rtěnka. Kterou jsem použila asi třikrát a schovala do skříně s tím, že to asi nebude nic pro mě. Do skříně ji následuje i příliš oranžový make-up, který jsem si jen koupila, dala na obličej, podívala se na sebe, šla se odlíčit a potom až vyrazila pryč.

Velké kosmetické probuzení přichází s posledním středoškolským ročníkem. Objevuji kosmetické blogy. Nacházím spoustu věcí, po kterých toužím, a chci je mít doma všechny. Nakupuji spoustu kosmetiky. Naštěstí na tom nejsem až tak špatně, abych to nemohla nikdy využít.
Zjišťuji, že mám na věci své vlastní názory, koketuji se založením blogu. Stále mi ale připadá poměrně legrační představa, že zrovná já bych měla mít blog. A jednoho dne po půlnoci... Bác! Udělám to. A tak mě tu máte.

Za tuhle poslední etapu používám i tvářenky, rtěnky a hlavně rozjasňovač, což je pro mě úžasný objev. A taky spoustu dalších věcí, o kterých vás informuji. Snažím se tlumit svůj shopaholismus, takže si už nadšeně nekupuji každou věc, o kterou zavadím. Ale zato se snažím najít věci, které mi budou skutečně vyhovovat. Je to cesta na dlouho, ale já se nevzdávám.
Musím jen říci, že už teď se těším, kam mě můj kosmetický životopis zanese dále.
A co vy? Jak jste na tom byli? Ráda si, až se vrátím, počtu v komentářích.

Tak pac a pusu na čelo.
An.

10 komentářů:

  1. Jůůů, moc hezká sonda do kosmetické duše :-) Mám takovéto povídací články moc ráda

    OdpovědětVymazat
  2. Super! Tyhle kosmetické C.V. mám přečtené všude, kde jsem je objevila :-) Mám chuť ho taky napsat díky tobě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já už se taky léta snažím utlumit svůj shopaholismus:-)

    Jinak - ty modré stíny, přesně takové doma mamka taky mívala. Bylo to tak začátkem (koncem?) 90.let a měly na dnešek docela zvláštní hodně jemnou konzistenci. Ale byly super. Jen já je nesměla používat:-(

    OdpovědětVymazat
  4. strašne super napisane zasmiala som sa :))
    a modre tiene a guličkovy lesk!:D tym to začalo:)):D

    OdpovědětVymazat
  5. Vzpomínám si, jak jsem se přehrabovala v malé skříňce na chodbě u babičky (mamka se moc nemalovala, teď používá řasenku, rtěnku, pár stínů, když chce tvářenku, vystačí si se rtěnkou, ale já si myslím, že to bohatě stačí) a našla jsem nějaké světle a tmavě modré a šedé stíny, babička mi je pak dala společně s dalšími věcmi, které už nepoužívala...tím začala moje éra stínů, používala jsem je jen tak samotné. Pak asi ve třinácti jsem objevila řasenku, takže několik vrstev řasenky každý den ráno do školy + v menší míře již zmíněné stíny byla jasná volba. :D Tatínek se těšil, až mě to přejde a skoro každý den mi připomínal, že jsem namalovaná jako čarodejnice. :D A ještě jsem používala nějaký ten pseudo make-up a samozřejmě korektor. Naštěstí nejsou dochovány žádné fotky, tedy spíš o nich nevím, ale nejspíš bych se pořádně zděsila. :D Dětské šminky jsem nikdy neměla a ostatním holkám jsem je záviděla, ale já spíš byla na auta než na bárbíny, takže mě to rychle přešlo. Na svůj první lak na nehty si také pamatuji, bylo to v zimě, šli jsme s bráchou na bobovat, já měla v kapse nějaké drobné...byla jsem ten tip člověka, který když měl nějaké peníze, potřeboval je utratit. Takže jsem ho přemluvila, zajeli jsme do nějakého obchodu a já si koupila rudý lak. Ani netuším, jestli jsem ho někdy měla na nehtech, ale stál mě 32Kč. :D Nevím, kolik mi bylo let, možná 9-10? Kuličkový lesk jsem měla také, kdo by ho neměl, že? Někdy zhruba ve 13 letech mi mamka začala kupovat různé čistící gely na obličej, pamatuju si, že jsem si do "beďarů" pořád rýpala, můžu být ráda, že nemám na obličeji žádné jizvy, protože jsem byla zastáncem pravidla "Dokud nevyteče aspoň kapka krve, není to dobře vymáčknuté." :D První pleťový krém jsem měla nejspíš až na intru, moc dobře si nevzpomínám, spíš asi až v sedmnácti. V prváku vedla černá a hnědá tužka a řasenka, make-up, korektor, pudr a samozřejmě různé čistící gely a peelingy. Perleťovou světlou rtěnku jsem měla taky...ale nikdy jsem s ní nevyšla ven. :D Používala jsem spíš lesky na rty, rtěnkám přicházím na chuť až poslední dobou a mezitím jsem objevila všelijaké balzámy, bez kterých nemůžu žít. Se stíny jsem se začala líčit, když mi bylo 18, po tom, co jsem objevila Petru z lovelyhair, hledala jsem totiž rybí cop a narazila zrovna na ni, pak už to šlo jako po másle...Mia z Kissbooku, Labradoora, Shaked Blueberries a pár dalších, včetně Tebe. :) Zanedlouho propukla má lakománie, pak už jsem nelakovala nehtíky jen sobě, ale také kamarádkám na intru a taky ve škole, to měly učitelky a spolužáci vždycky radost, když jsem si tam donesla tu svoji sbírku a pak se ještě dalšího půl dne větralo. :D Holky jsem malovala a stále maluji na plesy, na focení nebo jen tak do školy... Tvářenka mi zatím ale nic moc neříká, sice se snažím ji někdy použít a nevypadá to špatně, ale jsem prostě lemra líná a ráno se mi nechce. Rozjasňovač je na tom o trochu lépe. To je zase počteníčko, viď. :D Měj se krásně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A sakra, v tom náhledu to nevypadalo tak dlouhé. :D :D

      Vymazat
    2. Vyčerpávající odpověď. :))
      A moc ráda jsem si početla. ;)

      Vymazat
  6. Já si Tě zapomněla dát do bloglovinu a tento článek mi unikl. :) Já jsem shodou okolností na blogu psala něco podobného pod názvem Moje cesta kosmetickou džunglí :D I když je to trochu jiný pohled.
    Jinak já si pamatuju v šesté třídě na šílené bílé stíny s perletí, které jsem si natírala na celé oční víčko. Špatně domalované obočí, samozřejmě řasenka a pak oranžový odstín makeupu. A pěkně jenom k čelisti, aby byl efekt masky dokonalý.:D No krasavice. Navíc tenkrát ještě frčely přelivy na fialovo a na mahagon. To byla smrtelná kombinace ve spojení s mým líčením. Jó, kde jsou ty časy...

    www.interestscrapbook.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec stejně neunikl pozornosti. ;) :D
      Já jsem si naštěstí na obočí moc nesahala, kdoví, jak by to nakonec dopadlo. I dnes mám z nutného vytrhání mírnou hrůzu. :))
      Na mahagon jsem hlavu měla taky...

      Vymazat

Děkuji vám za všechny milé komentáře. :)