14. října 2013

Čtrnáct dní za mnou, čtrnáct přede mnou, aneb týdenní shrnutí výzvy

Krásný večer, milý čtenáři.
Já nevím, jak jste na tom vy, ale pro mě jsou pondělky ukrutně náročné dny, uf. Teprve před chvílí jsem dosedla doma a už se moc těším do hajan.
Než se ale odeberu do říše snů, přeci jen se s vámi chci podělit aspoň o něco - a jelikož je dnes 14. října, značí to přesně 14 dní kosmetiku-a-zbytečnosti-nenakupovací výzvy. Já vím, asi bych měla shrnovat až zítra, ale víte... Ono už se dnes asi stejně nic nestane. :)

8. den
Dnes to bylo trochu krizové, protože jsem chodila po obchodech.
Nakonec jsem ale opět zvládla koupit jen pár nutných jídelních surovin, takže se cítím docela hrdě.
Při procházení obchodů začínám trpět příjemně opulentním pocitem, že vlastně nic nepotřebuju...
I když to není pravda a občas přijdu bez důležité věci, pro kterou jsem šla... :))
Večer mě přepadá únava a letargie, úkol do školy opět odkládám. Chci spát.
(A vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta sterá strast, jež patří k tělu. Ano, umím odrecitovat kus Hamletova monologu. Ale zaboha nevím, pro co jsem šla do koupelny. Lidská paměť je okouzlující věc.)

9. den
Ráno se na mě ze zrcadla usmívá docela hezká tvář, i ta pleť vypadá dobře. To se mi moc nestává...
Už druhý den jsem líná používat stíny, toho jsem se bála a zítra bych si je měla zase poctivě naordinovat.
Nemoc mě, zdá se, opustila stejně rychle, jako přišla.
Bohužel mě neopouští choutky masového vraha - co vlastně lidé nechápou na tom, že po chodníku chodíme VPRAVO?
Spadla jsem ze židle a bolí mě kyčel. (To patrně vůbec nepatří k ničemu, jen jsem měla potřebu všem sdělit, jaké jsem nemehlo...)
Bože, došel mi olej od Saloosu. Co si počnu??
Asi nic. Asi se budu mazat krémem, jako většina normálních lidí.
Achjo.
S vervou se pouštím do úkolu.
Opět to zůstává u toho, že přemýšlím, co napsat. Ale už se to rýsuje aspoň v hlavě.

10. den
Dnešek byl pro mě uběhaný. Nad ránem jsem usnula u sledování seriálu, vstavala, studovala a nasávala informace (a skřípala zuby nad lidmi, kteří se na věc nejdřív zeptají a až potom se zamyslí...).
Nákupní choutky nemám, není na ně ani čas.
Konečně se jednou pořádně líčím, trochu u toho nadávám (ale opravdu jen maličko...).
A pak už seminář, kde nás konečně poučí o praktických věcech, jako je trh práce a cesta.
Mám ráda večerní cestování autobusem moc ráda, všechny ty malé ostrůvky lamp a okénka, kde svítí nějací lidé. Člověk si může jen představovat, co vše se tam může dít, kdo jsou... Baví mě tvořit si tyhle příběhy.
Cesta utekla rychle. A pak už jen partičku karet a spát. :)

11. den
Ráno se mi vstávalo těžko, víčka mám jako z olova a bolí mě oči.
Nevím proč.
Nota bene když vstávám v devět...
Náladu mi zvedá až mužem servírovaná snídaně, hlavně čerstvý koláček (byť z obchodu) situaci hodně zlepšuje.
Jako velký nákup nakupujeme jídlo a misky. (Hurá, konečně máme malé misky, konečně je ve všem dělat menší věci a nemusím vytahovat svou megamísu!)
Usilovně pracuji na úkolu a nejde to. Nakonec to ale šťastně doklepu k cíli a odesílám. Teď už není co měnit, je hotovo.
S úlevou usedám k vám, píšu článek, raduji se. A odměnou mi bude... asi něco malého. Třeba kousek čokolády, hmmm...
Nákupní chutě jsou dnes nulové. Hurá.

12. den
Dnešek je den jediného mého plánovaného nákupu tohoto měsíce, není to ani kosmetika, ani zbytečnost, nýbrž kalhoty do studeného počasí, loňské padly v boji. Ve všech mých současných už je mi docela zima. Zmrznout nehodlám.
Mám je, hurá. A nekoupila jsem k nim tunu zbytečností. Můžu si jen hrdě pogratulovat.
Večer domácí sushi a klid.
Přeci jen je na světě hezky. Nic dalšího už nepostrádám.

13. den
Den naplněný mravenčí prací, aneb usilovně pomáhám muži (a s čím nepovím, haha.). Zabralo nám to ale prakticky celý den.
Až večer jdeme na bazén.
Pešky.
Není to až tak daleko, jen do kopce. Ale my nejsme žádná béčka, abychom to nezvládli... :)
Bazén je docela teplý. Ale moc plný lidí.
Achjo.
Potom už jen velkého točeného Radlera a spát, ráno musím vstávat.

14. den
Brrrzo ráno. Nemám ráda vstávat do tmy.
Navíc mi v autobuse vynadá řidič, že jsem si dovolila přistoupit k němu pro lístek až po 30 vteřinách. No jo, to předchozí zpoždění, které má, je přece taky moje vina.
Zbytek cesty víceméně proklimbám.
Přežívám školu. A cesty domů a zpět, dnešek je extrémně ulítaný.
Strašně ráda bych se šla podívat do Rossmanna na nové akce. A na to, jestli nepřišly Caresse od L'Oréalu... Ale nepůjdu. Mám na to.
O půl deváté konečně docházím domů, tak trochu padám na ústa a bolí mě v krku.
Snad se z toho vyspím.

To je tedy můj týden výzvy.
Upřímně, relativně mi pomáhá to, že nemám ani moc čas někde trajdat po obchodech (i když tenhle čas se jinak našel).
Za sebe ale musím říct, že to stále není žádná velká hrůza. A taky se musím pochválit. I zdatně spotřebovávám.
Takže, pokračování zase příště a dobrou noc.
An.

22 komentářů:

  1. Uklidním tě. Caresse ještě nedorazily. Čekovala jsem je dneska v DMku a nikde nic ... :-/ Ale chválím za výdrž. Já bych to nedokázala, protože odpírat si radosti je dle mého názoru nezdravé :)

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře... :D
      Já si ráda dělám radost, ale nesmí toho taky být moc.:)

      Vymazat
  2. Ty jo, máš můj obdiv, zvládáš to fakt dobře :)

    (OT: Dneska jsem po tobě seděla ve Zbrojnici u PC, nacvakám ebay a co vidím: Hi, Anna! a po rozkliknutí přihlášení přednastavený nick karambalou :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      (Aha... Já si říkala, že jsem něco zapomněla odhlásit. :D Tak máš zážitek. :D)

      Vymazat
    2. zbrojnice v olomouci? jsem tam denně a ještě jsem tě tam neviděla. An. ty jsi z Olomouce? L.

      Vymazat
  3. Já musím říct, že si díky výzvě připadám tak jako hrozně nad věcí a dost se mi ten pocit líbí a asi se ho budu snažit uchovat jak nejdéle to půjde. Vždyť já opravdu nic nepotřebuji a radosti se dají dělat i jinde. Navíc si představuji, jakou radost budu mít, až si koupím nové zimní boty, které fakt potřebuji, a tím, že neutrácím za blbiny na ně i budu mít ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Mám to taky tak. Mám nějaký klid v duši, všechny stojany mě nechávají totálně v klidu. Šetřím si na Shellacy a na svíčky Yankee. Zároveň mám dobrý pocit ze spotřebovávání. Svým způsobem pro kosmetickou bloggerku nemilá situace :-D

      Vymazat
    2. Přesně tak, to si taky říkám. :) Člověk má klid... Pro blogerku možná nic moc, ale myslím, že o čem psát bude pořád. :)

      Vymazat
  4. Ja se tajy drzim a nemam vubec zadny kosmetiky nakupovaci abstak. Dokonce se vyzivam v tom, jak postupne spotrebovavam jiz otevrene pripravky a kdyz dojdou, zalovim v zasobach :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Hehe, já to vyřešila šalamounsky tak, že chodím po nákupech s kamarádkama a pobízím je k nakupování. A kupodivu mi to stačí. Takže mám povyražení a peněženka netrpí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Opravdu hezké řešení.
      Já takové kamarádky nemám. :( :D

      Vymazat
  6. taky držím šetřící měsíc a je to docela v pohodě, asi jednou jsem měla dojem, že bych šla do rossmanu, ale zatím úplně v pohodě :) marnotratně jsem si koupila jen dvoje náušnice a kosmetiku klasicky spotřebovávám a dokud výrobek nespotřebuju, nový si prostě nekoupím :) mám pocit úspěchu! :D

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je opravdový absťák :-)) Držím palce!

    World By Bella

    OdpovědětVymazat
  8. To s těmi světýlky za okny mám taky, vždycky si představuju, kdo tam žije a co dělá... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké, že v tom nejsem sama. :)

      Vymazat
  9. Nevím, jestli je mé vyjádření k tak pečlivě napsanému článku bude dostatečné, ale řeknu jen - spadla jsem ze židle a bolí mě kyčel - roztomilé :-)))))
    (ne že bych ti to přála, ale tak nějak vím o čem mluvíš, tzv.drobné nehody a životní překážky typu nerovnost na chodníku nebo obrubník, co přehlédnu, mě potkávají několikrát denně :-D a co hůř - chlapi to mají rádi. inu proti gustu... :-D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj muž z toho moc nadšený není... :D Ale jelikož jsem já strašně šikovná, tak se nedá nic dělat. :D

      Vymazat

Děkuji vám za všechny milé komentáře. :)