30. října 2015

Miluji a nenávidím aneb Clarins Wonder Perfect Mascara

Krásný pátek, milí čtenáři.

Dnes to bude další krůček v hledání jedné z mých největších kosmetických tužeb.
Dlouhé roky hledám dokonalou řasenku. Takovou, která řasy krásně oddělí a prodlouží, obarví a neslepí.
Už jsem potkala pár kousků, které mi vyhovovaly, ale stejně mě to stále nutí jít dál a hledat ještě lepší. Ještě, že podobný přístup nepraktikuji i jinde. :))

Jelikož se celkově můj kosmetický zájem upírá stále častěji do dražších vod (ne snad proto, že bych se stávala snobem, je to jen vývoj), téměř nevyhnutelně nakonec došlo i na dražší řasenky.
Pro někoho je to možná zbytečnost, službu udělá i řasenka z drogérie. Navíc neustále někde čtu tvrzení, že je to jen o kartáčku a maskara (náplň) je ve všech stejná (což je hloupost, proč by jinak některé pálily či se mazaly a jiné ne).

Stejně jsem si to chtěla zkusit, proto dnes přináším recenzi na první vlaštovku. (Ano, bude jich víc...)


Clarins Wonder Perfect Macara 01 Wonder black (7 ml /  cca 500 - 600 Kč, časté akce, slevy, sady...)


Celý příběh se začal psát v červnu.
Bloumala jsem ve Fann parfumérii během festivalu slevu (20% dolů) a přemýšlela, čím bych si udělala radost.
Sháněla jsem přirozenou tvářenku a možná ještě něco, stále jsem kroužila kolem stojanů a nakonec se zastavila právě u Clarins.
Tvářenku jsem si vybrala a na chvíli ještě zapředla rozhovor s prodavačkou.
Doporučovala mi různé věci a mezi nimi i sadu dvou miniatur s touto řasenkou. Že prý dělá úžasné řasy a kdesi cosi.

Slovo dalo slovo a nakonec jsem si spokojeně odnášela kromě tvářenky i sadu odličovače a korektoru s řasenkou.
Tak se započal náš už několik měsíců trvající vztah, kdy řasenku jeden den miluji a druhý den nenávidím.
Není s ní totiž zrovna lehké pořízení.
O tom si povíme...


Řasenka Wonder Perfect slibuje dokonalé prodloužení, zhuštění a natočení řas. Na jednu řasenku to není málo.


Obal se mi líbí moc, je to elegantní, zlaté, s nápisem a bez zbytečných příkras. Jednoduché, efektní. Jen je třeba ji pořád leštit... :)
Pro oko je skutečně krásná.


Odstín Wonder black je krásně čistě černý. Nic víc, nic méně.


Složení, nechávám k osobnímu uvážení každému. Sympatické je, že je poměrně krátké, protože složení přes tři strany krabičky mě většinou spíš děsí.

Přejděme k vlastnostem...

S výdrží řasenky jsem spokojená, drží v nezměněné podobě celý den a odlíčit ji dá docela práci. Přežije mírný déšť, mírný pláč i mlhu.
Nedrolí se ani se neobtiskává pod očima či nad očima (pokud si ji tam šikovně neobtisknu už z kartáčku).
V očích neštípe a náplň páchne jako většina řasenek (mně to voní).


Potud dobré.

Proč mám tedy s řasenkou tak ambivalentní vztah? Jádro pudla vidíte na fotce.

A není to kartáček, ten je sám o sobě v pořádku.
Jen nabírá příšerně obrovské množství barvy, což je, myslím si, hezky vidět i na fotce. Kartáček sám o sobě je tenký, ta černá masa mezi štětinami je všechno maskara.

Mou šikovností se potom barva nejen patlá kolem oka (to je rukama, uznávám), ale i slepuje a zatěžuje řasy.
Nejhorší na tom je, že někdy ne. Někdy je dělá jen velmi hezké. (Podotýkám, že se líčím stále stejně a domnívám se, že nedělám žádné velké technické chyby v aplikaci řasenky.)
Aby se v tom čert vyznal.

Následuje názorná ukázka toho, co s řasami umí.


Nahé oko. Řasy mám od přírody relativně dlouhé, ale rovné a světlé. Trocha řasenky s nimi umí divy.


Řasy s plnou palbou řasenky.
Zrovna při tomto focení se neslepily zase tolik, ale stejně to není ono a efekt se mi příliš nelíbí. Jednotlivé nerozdělitelné trsy řas.


A zde je krásně vidět, jak špatně řasenka umí vypadt s kartáčkem plným barvy.
Řasy jsou slepené a těžké. Jako na potvoru navíc na zrovna docela povedeném líčení, které kvůli tomu muselo dolů celé.


Po mírném otření kartáčku a až následném líčení je to lepší. Lze rozpoznat jednotlivé řasy, přesto jsou pořád výrazné a natočené.


Otřu-li pořádně do kapesníčku (téměř do sucha), líbí se mi efekt nejvíc - poměrně přirozené, natočené a dobře oddělené řasy. Tak to mám nejraději.



Tato metoda se mi osvědčila nejlépe, ale někdy se stane, že otřu příliš a potom jsou řasy spíš nevýrazné. Nabarvené a nic víc.

Vzato kolem a kolem tedy řasenka není špatná.
Se všemi vlastnostmi jsem spokojená.
Ale nekupuji si řasenku za drahý peníz jen proto, aby 90% náplně skončilo otřeno v kapesníku a oko nalíčené jen tím zbytkem.

Dopoužívám ji, s trochou hraní se mi efekt líbí.
Novou si určitě nekoupím, protože zejména od dražší řasenky očekávám aplikaci na první dobrou, ne několik s několika dalšími procesy a indiánským rituálem.

Nesnáším ji, protože je s ní velmi mnoho práce.

Ale výsledný efekt se mi stejně líbí.

Dnes vám nákup spíš nedoporučím. Mám tu nachystané lepší řasenky.

Jaká je ta vaše milovaná? A máte nějaký kus kosmetiky, který zároveň máte rádi pro efekt a nemáte rádi pro složitost použití?

Krásný pátek a pozor na halloweenské příšerky. ;)
An.

26. října 2015

Podzim mýma očima

Krásné pondělí, milí čtenáři.
Původně jsem měla na dnešní den připravenou recenzi na šampon, ale dnešní slunné počasí a krásný podzim za okny mě inspiroval k něčemu jinému. K něčemu, co bych ráda čas od času dělala. Ony pak shrnující články aspoň nebudou tak dlouhé. ;)
Dnes hlavně o kouzlu okamžiku, o fotkách a kráse podzimu, jak ji vnímám. Protože já miluji podzim. Ale nejdřív mi dovolte malý úvod. ;)

Když jsem byla ještě dítě, toužila jsem po něčem, co by dokázalo zachytit krásu okamžiku, zobrazit to, co právě vidím a uchovat to navždy. Přesně tak, jak to vidím já, i s těmi drobnými detaily a nuancemi.
Tento sen se mi splnil nejprve s klasickým fotoaparátem na film. Nebylo to sice úplně ono, vyvolávání fotek bylo drahé a nedokázala jsem přiblížit právě ty drobnosti, které se mi líbily nejvíc (má fotka dvoumilimetrové vážky nad jezírkem nás doma baví dodnes).
Proto hned z první brigády jsem si běžela koupit digitální foťák.
Tady to bylo už mnohem lepší. Dokázala jsem fotit vše, kdykoliv, s nadšením sobě vlastním. Na první dovolené s ním jsem dokázala za týden nafotit cca 8000 fotek.
Potom následoval druhý foťák, který nebyl asi ani o moc lepší ani horší...
A tím se volným krokem dostáváme ke stávajícímu "dělu" (a.k.a. Olympus Pen E-PL5). S tím se mi pracuje ze všech aparátů zatím nejlépe (ještě aby ne), navíc se konečně učím fotky i upravovat.

Celou tu dlouhou cestu jsem podnikla právě ve víře, že jednou se mi podaří skutečně zachytit to, co vidím pouhým okem.

A o tom bude i dnešní článek.

Co miluji na podzimu a čím se ráda kochám v tak nádherný den...
Jen pohled na podzimní přírodu mi na tváři kouzlí úsměv. Navíc poslední sluneční paprsky na dlouhou dobu je potřeba využít, ještě se jimi takříkajíc nabít.


Koberec z listí, listí šustí pod nohama. Miluji zvukomalebnost češtiny, jako bych skutečně slyšela ten zvuk listů.
 

Měkké a nažloutlé slunce se opírá do barevného listí. Svět se zdá díky žlutému spektru barevnější. Poslední hřející paprsky slunce, brzy nás čeká spíš nevlídno a podzimní plískanice.


Jen zaklonit hlavu, zahledět se do listí a nechat věci plynout. Listí je zelené, žluté a zlaté. Kdoví, možná budu mít štěstí a nějaký list mi skončí mezi očima. Prý to nosí štěstí, když ho chytíte v letu.


Tiše vkročit do podzimního lesa. Kolem šustí padající listy jako by někdo měkce našlapoval, ptáci zpívají a slunce svítí. Starosti jsou v tu chvíli daleko, pryč... Je jen teď, klid.


Nemuset na nic myslet, sklopit oči a pozorovat veverky dovádějící na kmenech stromů. Když budete stát tiše dost dlouho, přijdou blíž, jsou strašně zvědavé. 


Pomíjivost okamžiku, list padá z výšky. Snáší se a klesá...
Zachytit ho fotkou v letu chce chvíli soustředění a čekání na příznivý vítr.
Třeba i zachycený na fotce to štěstí přinese...


Cesta z lesa vede barevným listím a žlutou záplavou. Všechny ty barvy jsou žlutá. :) A mě se nechce odcházet.


V posledním slunci se vyhřívají ještě i barevné květy. Je až k nevíře, že brzy bude po barvách veta a bude šedo a zima. S trochou štěstí i bílo, snad...

Doufám, že se vám pár střípků ze slunečného podzimu líbilo. Máte ho také rádi, nebo už sedíte skleslí nad přicházejícím zmarem a koncem (tedy zimou)?

Mějte se krásně a užívejte ještě posledních hezkých dnů. ;)

An

19. října 2015

Halloweenský tag aneb pojďme zamořit blogosféru!

Strašlivý den, milí čtenáři!

Už je to zase tady, čas náhrobků v mlze, zapálených svíček a dýní!

zdroj


Dnes to bude tajemné, děsivé a strašidelné. Aspoň trochu... :)

moory, která je jako vždy třeskutě vtipná, jsem potkala tag, který mi padl do oka. Jejímu podání asi nemůžu konkurovat, ale můžu vás zkusit vystrašit, až vám krev zmrzne v žilách!

Muhahahaha!


Tak jdeme na to!



1) Oblíbená věc na Halloweenu?

Dýně, netopýři a celá ta atmosféra gotického ponura.

zdroj


2) Jaké jsou tvoje oblíbené Halloween/strašidelné filmy?

Jednoznačně Coppolův Dracula, Interview s upírem (i když na to jsem nedávno koukala a už mi k tomu nějak chybí ta pubertální fascinovanost...:)), Ospalá díra, Z pekla, Šestý smysl, Orphan, REC. Jestli se chcete podívat na poměrně neobvyklý a přesto vcelku uvěřitelně zpracovaný horor, mrkněte zejména na poslední zmíněný. Za pozornost ale stojí všechny. ;)


3) Svítící dýně (Jack-o-lanterns) - ano, nebo ne?

Ano!
Zcela nezávisle na svátku všech svatých jsme doma vyřezávali dýně už od mých velmi mladých let. (Tyhle dýně jsme vozili od babičky autobusem a jet autobusem s osmikilovou dýní je zážitek... :D)




4) Netopýři, nebo černé kočky?

Počítá se i černý králík?
Mám ráda vše živé, netopýrci jsou rozkošní, ale černá kočka má taky něco do sebe. Nedávno jsem jedné přešla přes cestu. Snad neměla smůlu.

Králičí satan


5) Jakou nejdivnější věc vlastníš?

Vlastním mnoho divných věcí. Třeba ruskou mluvnici ve francouštině, dešťovou hůl, roh na pití (taková ta věc, co ji vikingové nosili u pasu a chlemtali z ní medovinu), irské taneční boty, píšu plnícím perem,...


6) Věříš na duchy?

Svým způsobem.
Věřím, že něco takového je. O tajemno se zajímám a baví mě o těchto věcech číst. A čím víc o tom čtu, tím víc se utvrzuji v jedné věci...

Minimálně 90% pozorování, "důkazů" a historek je hloupost (všechny ty prachové "orby" focené s bleskem, foto zkondenzovaného dechu či cigaretového dýmu, aj.), špatná interpretace něčeho logicky vysvětlitelného či prostě jen příliš bujná fantazie a to, že o tom příliš přemýšlíte.

Třeba strach, že je v místnosti někdo s vámi, je jeden z nejsnadněji vsugerovatelných strachů, a občas trpíme všichni.




7) Použila jsi někdy Ouija tabulku?

Ne. A ani to nemám v plánu.


8) Jakou urban legend máš ráda?  

Výborně. Tohle bude hodně dlouhý tag! (domyslete si ďábelský úšklebek)

Městské legendy jsou úžasná studnice lidového folklóru moderní doby (odpusťte ten šroubovaný výraz)!

Ať už je to Černá sanitka, poněkud děsivější japonské urban legendy (protože Japonci musí mít všechno extrémnější) nebo teď čím dál oblíbenější creepypasty.

Pokud jste na creepypastu ještě nenarazily, jedná se prakticky o městké legendy se strašidelnými tématy, šířené po internetu (odtud název, z "copypaste" vzniklo "creepypasta"; fakt to nejsou strašidelné těstoviny, jak se teď dočítám na českých stránkách). Patří mezi ně třeba Jeff the Killer, Slenderman i tolik oblíbený Russian sleep experiment a Normal porn for normal people (nedávno to proletělo youtubem). Je na nich často poznat, že jsou smyšlené, ale přesto, když si na ně uprostřed noci vzpomenete, nemusí vám dělat úplně dobře...

Internet je jich neuvěřitelně plný, ale uvedu aspoň dvě své oblíbené, angličtiny znalí si mohou počíst: Gateway of the Mind a The Rake (ten je spíř pro statečnější, pozor!).

To jsme četli na táboře před spaním



9) Co uděláš, když ti přes cestu přeběhne černá kočka?

Kromě toho, že se ji snažím dostihnout a pohladit, asi nic. Kočky nemůžou nosit smůlu, jsou to báječná stvoření.




10) Oblíbené jídlo z dýně?

Dýňový krém se zázvorem. Teď mě napadá, že ho musím zase uvařit.
Pečená dýně.
Dýňový koláč.


11) Čarodějnice nebo upír?

Jak se mám takhle rozhodnout? Na co přesně? :)
No dobrá.
Asi upír, ale takový ten klasický, drákulovského typu.




12) Jaký nejstrašidelnější film jsi viděla?

The Social network, to byl vážně hrůzyplný zážitek. :))

Nejvíc mě ale vyděsil rozhodně dokument o nadpřirozených jevech, který mi tatínek pustil v mých asi pěti/šesti letech. Ještě několik měsíců jsem z toho neměla lehké spaní. Na druhou stranu od té doby už to nic nepřekonalo...


13) Byla jsi někdy u kartářky?

Ne. Jednak na to nevěřím a druhak si nemyslím, že i kdyby se osud dal vyčíst, je správné ho znát.


14) Máš někdy husí kůži?

Ano. Většinou jen tak nebo když je mi zima na nohy. :))


15) Oblíbený sériový vrah?



Ti skuteční se mi příliš do přízne nevetřeli...


16) Nejméně oblíbená věc na Halloweenu?

To neustálé pištění rádobyvlastenců, jak je to americký svátek a pitomost a konzum.
Když to velmi zobecním a pominu-li fakt, že je anglický, tak vychází i z keltského Samhainu. Jelikož i naše území je historicky s touto kulturou spjaté, vlastně si ho klidně přivlastnit můžeme.


17) Vyfotila jsi někdy ducha?

Když pominu "ducha králičího bytí před deseti vteřinami" a ducha "to na té fotce nemůžu být já!", tak ne.




18) Vlezla jsi někdy do opuštěného domu nebo jiné budovy? 

Do domu úplně ne, ale do polozasypané podzemní chotby. Víckrát bych to neudělala. Nevadí mi ty prostory, ale nemám ráda ticho.


19) Nejdivnější náhoda, která se ti stala?

Těžko říct, záznamy si o tom nevedu. Často říkám věci, kteří chce druhý právě taky říct, zvedám telefon, aniž bych ho slyšela zvonit (protože zvonění prakticky nezapínám)...
Nejpodivnější asi bude to, když se nám televize sama od sebe vypojila ze zásuvky. Nejspíš tam byla šňůra jen špatně strčená, ale stejně to bylo zvláštní.


20) Oblíbení fiktivní zlouni nebo monstra, u kterých by sis přála, aby fiktivní nebyli?

Moc ráda bych šla na návštěvu k Addamsovým.




21) Máš nějaké fobie?

Nemám ráda výšky, ticho, tmu a mrtvé věci, plovoucí ve vodě.


22) Byla jsi někdy v Salemu?

Ne. Jen ve Velkých Losinách, ale proslavily se tímtéž. A taky papírem a termálním, koupalištěm...


23) Nejdivnější věc, která se ti stala, když jsi byla sama?

Spala jsem, zdála se mi noční můra, ze které se mi nedařilo se vzbudit a v tom mi z horní police spadla kniha a vzbudila mě.


24) Kouzlila jsi někdy?

Jako dítě jsem se pokoušela, musím říct, že to moc nefungovalo. :))


25) Stalo se ti někdy, že tvoje zvíře vidělo něco, co ty ne?

Těžko říct, králíci jsou dost flegmatičtí a kocour vždycky zíral do prázdna. Nemyslím si, že by něco nadpřirozeného viděl, kočky takhle sledují prach, mouchy, ptáky venku za oknem a jiné věci, kterých si my jen nevšimneme.


26) Máš ráda Pumpkin spice latte?

Ne. :))

A co vy, bojíte se rádi?
Doporučíte mi dobrý horor, který jsem ještě neviděla? (Klasické i nové už mám shlédnuté víceméně všechny, většinou si to u mě pokazí druhou půlkou)
Máte rádi dýně? ;)

Mějte se krásně a pozor.
Někdo právě teď stojí za vámi.
Nevěříte? Však po půlnoci sami uvidíte...

Budu ráda, když budete pokračovat. ;)

Vaše hrůzostrašná a zlovolná An

P.S: Ano!


17. října 2015

Propadlo na vlastní doméně!

Krásné sobotní odpoledne, moji milí!

Už dlouho jsem uvažovala o tom, že je hloupé mít jiný název blogu a jiný odkaz. Rozhodla jsem se to proto sjednotit.

A když už, tak už.

Proto od včerejšího večera najedete můj blog na nové adrese www.propadlo.cz.

Myslím, že je to krok správným směrem a k lepší přehlednosti pro vás i pro mě.
Pro stávající čtenáře se nemění asi vůbec nic, ze staré adresy vás to přesměruje a zkrátka by (snad) mělo vše fungovat v pořádku, uvidíme. :)

Po technické stránce jsem nyní docela spokojená, takže se můžeme vrhnout na spoustu článků o kosmetických krásách i propadácích, které tu pro vás mám nachystané. ;)

Užívejte si víkend!
An

16. října 2015

Matná tvářenka a (ne)matný stín od Catrice

Krásný den, milí čtenáři.

Omluvte prosím drobný výpadek ve zveřejňování článků, Blogger se rozhodl, že nic nebude. Ale dnes už by to šlo... :)

Krásný dnešek moc není, ale aspoň je pátek.
Navíc i pošmourné dny k podzimu patří (a nejlépe se snášejí s šálkem něčeho teplého a v taktéž teplé dece). Abychom se ale ještě o pár kroků vrátili...

Jako každý rok, i letos v srpnu vyrukovala značka Catrice s novinkami.
Jelikož ji mám docela ráda a myslím si, že za pozornost stojí, pár kousků jsem si nakonec pořídila. V košíku mi skončily dvě rtěnky Ultimate Stay (ty nejsou zase tak nové, ale k nám se dostaly teprve teď), fix na obočí, matná tvářenka a sametově matný stín. O posledních dvou si povíme právě v dnešním článku.


Multi Matt Blush v odstínu 020 La-lavander (8g, cena okolo 110 Kč)


Už z první fotky této tvářenky dokážete jistě vyčíst dvě věci. (Nebo technicky vzato tři.)
První z nich - tvářenka mírně práší.
Druhá na ni navazující je logicky ta, že jsem nebyla schopná tvářenku nafotit dřív, než ji použiju. Přijdu do kosmetického pekla, ale nevadí mi to.
A poslední, poměrně důležitá věc: TOHLE tedy není levandulová ani z rozjetého vlaku, na který ke všemu svítí slunce s paprsky výhradně v modrém spektru. I když, potom možná... :)


Samotná tvářenka je složená ze čtyř různě tmavých růžových pruhů, které jsou dost široké na to, aby se daly použít i každý zvlášť, jen u dvou krajních to chce trochu soustředění.
Pudr je velmi jemný a nedělá na povrchu hrudky.
Práší, ale není to žádná hrůza. Velmi záleží na tom, jak hrubý štětec použijete (s RT Blush brush práší jen velmi málo). Zřejmě je to způsobeno tím, že je matná a tudíž sušší.


Pigmentace je dobrá, trochu lehčí, což by zejména začátečníkům s tvářenkou mohlo spíš vyhovovat než vadit. A nevadí to ani mně.
Efekt na tváři je hezký a přirozený (samozřejmě záleží, přes které pruhy přejedete štětcem nejvíc).
A výdrž? Tady už trochu kulhá za jinými tvářenkami téže značky, z tváře během dne vyprchává a po 6-8 hodinách už zkrátka není.


Jednotlivé barvy, nad nimi smícháno - tím dostanete univerzální růžový odstín, který bude sedět všem.

Shrnuto: Tvářenka v příjemném odstínu, jejíž hlavním lákadlem je matný finiš. Její výdrž není celodenní, což je škoda. Pokud vám to ale nevadí, klidně si ji kupte, protože je vážně hezká.


Velvet Matt Eyeshadow v odstínu 070 Princesse Mattleine (2,9g / 120 Kč)


Další novinkou v sortimentu Catrice je nový odstín z řady "matných" stínů, které nejsou matné ani trochu.
Přesto je mám ráda.
O tomto stínu snad ani není potřeba nic dalšího psát. Stačí, když si prolétnete článek z loňského roku o jeho sourozenci zde.


Snad jediný rozdíl mezi novým a starým stínem je to, že už není vyboulený. Nejspíš je to dobrý tah, četla jsem mnoho stížností na to, že se stíny rozbíjely.
Barva v panu vypadá hnědá, ale ve skutečnosti je jemná, rozjasňující a podobá se rozjasňovači z limitované edice Nude Purism, ač by to nikdo na první pohled neřekl.



Celkově se jedná o jemný a sametový stín, který na oku drží, dobře se nanáší a nepráší.

Jedinou jeho nevýhodu vidím v tom, že slibuje mat, ale matný není. Pokud vám toto nevadí, určitě se na něj podívejte. Kupte si ho. A užívejte si ho. :)

O dalších novinkách si povíme zase příště.
A co mezi novinkami zaujalo vás? A vidíte v tvářence levandulovou?

Krásný pátek i víkend!
An