Neumřela jsem, a vy taky neumřete, pokud se to rozhodnete zkusit. ;)
Krásný den, milí čtenáři.
Jak si jistě někteří z vás (a zejména ti, sledující mě na instagramu) všimli, s mužem jsme se rozhodli v lednu jít do osmitýdenního cukrového detoxu dle knihy Sladký život bez cukru od Sarah Wilsonové.
Dnes vás čeká první článek na toto téma, jakési shrnutí průběhu, příště se můžete těšit na to, co mi to dalo a jak s tím naložím po skončení.
Na úvod tedy pár slov o celém osmitýdenním detoxikačním programu, během kterého se snažíte zbavit tělo cukru.
Ráda bych dodala, že jsou to čistě mé dojmy ze dvou měsíců. Navíc nechci působit jako šílenec, který našel jedinou pravdu a teď vás o ní všechny přesvědčím. Berte to tedy tak, jak to je. :) Informace jsou proloženy fotkami jídla, to jen pro představu, že bez cukru člověk není nutně hladový chudák, který závidí ostatním jejich čokoládičku.
Ale od začátku.
Knihu seženete normálně v knihkupectví (já kupovala v Dobrovském).
Skládá se z praktických rad a povídání o tom, proč se autorka rozhodla pro stravování bez cukru (poměrně přesvědčivé), osmitýdenního detoxikačního programu, zaměřujícího se na očištění organismu od cukru, kdy každému týdnu náleží cca čtyři strany s radami (cukr se vysazuje postupně, od třetího týdne i ovoce, které se ale ke konci opět vrací) a docela hezká kuchařka (nic světoborného, ale pokud nevíte, co vařit, tak pomůže).
Pár receptů je vždy přiřazeno i k jednotlivému týdnu, tady mám i jedinou výtku, u asi dvou týdnů jsou recepty s ovocem, ačkoliv je tou dobou z jídelníčku vysazeno. Malá věc, má-li člověk hlavu nejen na okrasu, rychle si s tím poradí. Jinak se mi vizuál líbí a pokud vás kniha zaujala, neváhejte si ji jít aspoň prolistovat.
Autorka se zaměřuje hlavně na vysazení fruktózy, což je i důvod, proč se po většinu programu nejí ovoce.
Proč jsme do toho šli?
Chtěla jsem udělat změnu v jídelníčku, začít jíst zdravěji a řekněme "inteligentněji", ale pořád se mi nedařilo začít. Zimní období je pro mě psychicky náročné a jako malá berlička mi vždy pomáhal tu kousek čokolády, támhle koláček, pořádná lžička cukru do kávy...
Zcela jasně jsem věděla, že tak to nejde, ale stále jsem si říkala, že "občas" to přeci nevadí. Až na to, že mé občas bylo 2x denně.
Pár měsíců předtím jsem narazila u Ilči, se zaujetím jsem sledovala, dávalo to totiž smysl. A červíček hlodal a hlodal...
Až jsme s mužem rozhodli, 4. ledna šly zbytky cukroví s ním do práce (chlapi si dali), a našich osm týdnů začalo.
Musím říct, že jedna z věcí, které mě přesvědčila, je to, že narozdíl od rad typu "jezte jen jablka a vejce", "cpěte se proteinem horem dolem" či "za úplňku můžete jíst hamburger směrem od severu na jih" koncept sugarfree (tedy bezcukrové) stravy dává smysl.
Na cukru skutečně vzniká závislost a konzumujeme ho několikanásobně víc, než s čím si tělo dokáže poradit.
Moc dobře vím, že když jím příliš cukru, bolí mě klouby a vylézají jiné nepříjemné neduhy, tudíž jsem si říkala, že na tom něco bude.
Nebudu vás tu zatěžovat přesným výčtem argumentů z knihy, na mě taky nejvíc platí osobní zkušenost.
A musím říct, že mi to skutečně pomohlo, trochu zdravotně a hodně v utřídění toho, jak a co chci jíst.
Šlo to?
Šlo. Bez větších potíží.
Dost mi pomohlo, že do toho šel se mnou i můj drahý, protože jsem si stále říkala, že když to drží on, tak to přeci musím vydržet i já.
Ve skutečnosti to bylo docela v klidu, jelikož se cukr vypouští postupně (první týden jen omezit, druhý zkusit nahradit např. dobrými tuky, třetí vypustit), nebyly abstinenční příznaky nijak hrozné a největší chuť na sladké jsem měla po obědě (kdy jsem byla zvyklá) a ve chvílích, kdy jsem se nudila (a jíst z nudy není zrovna dobrý nápad).
![]() |
Thajské rybí kari |
Vzhledem k tomu, že jsem už dlouho zvyklá vařit ze základních surovin, nedělalo mi problém ani nakoupit věci bez cukru, byť je dnes přidáván takřka do všeho (pečivo, instantní jídlo, bujony, pomazánky, hotové omáčky, slané pochutiny, light věci,...).
Často se mě někdo ptal, co jím, když nejím cukr. Sladká hlavní jídla se u nás moc nenosí, tudíž jsme celou dobu jedli zcela normální věci, ostatně sami to vidíte na fotkách.
![]() |
Gulášová polévka z hlívy |
Někdy jsem byla trochu nervózní, ale jen v případě, že jsem si na to vzpomněla, když jsem se zaměstnala, bylo to dobré. Nebo stačilo pár oříšků.
![]() |
Fazolový guláš |
![]() |
Sendviče s avokádem a zeleninou |
![]() |
Tuňák v sezamové krustě |
![]() |
Domácí kváskový chleba, 100% bez cukru :) |
Nesladkého stačí méně, respektive stačí ho klasická porce a nic dalšího není potřeba, žaludek je spokojený, mozek je spokojený, já jsem spokojená.
Celou dobu detoxu mi pomáhalo hlavně obrátit pozornost jinam, protože když jsem o cukru nepřemýšlela, neměla jsem na něj chuť.
A taky naše krásná odškrtávací nástěnka, kam jsme si vždy napsala celý týden a odškrtávali dny, hezky nám to pak odsýpalo.
Myslím si, že jsme to zvládli s grácií, jen tak, lážo plážo, pohodička... A že mi to něco dalo (a vzalo 6 kilo), ale o tom, co mi detox dal a jak to vidím dále, si povíme zase příště.
Prosím nepište mi, že jsem dobrá a že vy byste to nezvládli, není to pravda. Raději mi napište, jak to máte s cukrem... ;)
Vaše sladká An