30. března 2016

Osm týdnů bez cukru? To bych umřela... aneb život bez cukru (1. díl)

Neumřela jsem, a vy taky neumřete, pokud se to rozhodnete zkusit. ;) 

Krásný den, milí čtenáři. 
Jak si jistě někteří z vás (a zejména ti, sledující mě na instagramu) všimli, s mužem jsme se rozhodli v lednu jít do osmitýdenního cukrového detoxu dle knihy Sladký život bez cukru od Sarah Wilsonové. 
Dnes vás čeká první článek na toto téma, jakési shrnutí průběhu, příště se můžete těšit na to, co mi to dalo a jak s tím naložím po skončení.

Na úvod tedy pár slov o celém osmitýdenním detoxikačním programu, během kterého se snažíte zbavit tělo cukru. 

Ráda bych dodala, že jsou to čistě mé dojmy ze dvou měsíců. Navíc nechci působit jako šílenec, který našel jedinou pravdu a teď vás o ní všechny přesvědčím. Berte to tedy tak, jak to je. :) Informace jsou proloženy fotkami jídla, to jen pro představu, že bez cukru člověk není nutně hladový chudák, který závidí ostatním jejich čokoládičku.
Ale od začátku.


Knihu seženete normálně v knihkupectví (já kupovala v Dobrovském). 
Skládá se z praktických rad a povídání o tom, proč se autorka rozhodla pro stravování bez cukru (poměrně přesvědčivé), osmitýdenního detoxikačního programu, zaměřujícího se na očištění organismu od cukru, kdy každému týdnu náleží cca čtyři strany s radami (cukr se vysazuje postupně, od třetího týdne i ovoce, které se ale ke konci opět vrací) a docela hezká kuchařka (nic světoborného, ale pokud nevíte, co vařit, tak pomůže). 
Pár receptů je vždy přiřazeno i k jednotlivému týdnu, tady mám i jedinou výtku, u asi dvou týdnů jsou recepty s ovocem, ačkoliv je tou dobou z jídelníčku vysazeno. Malá věc, má-li člověk hlavu nejen na okrasu, rychle si s tím poradí. Jinak se mi vizuál líbí a pokud vás kniha zaujala, neváhejte si ji jít aspoň prolistovat.
Autorka se zaměřuje hlavně na vysazení fruktózy, což je i důvod, proč se po většinu programu nejí ovoce.



Proč jsme do toho šli?

Chtěla jsem udělat změnu v jídelníčku, začít jíst zdravěji a řekněme "inteligentněji", ale pořád se mi nedařilo začít. Zimní období je pro mě psychicky náročné a jako malá berlička mi vždy pomáhal tu kousek čokolády, támhle koláček, pořádná lžička cukru do kávy...
Zcela jasně jsem věděla, že tak to nejde, ale stále jsem si říkala, že "občas" to přeci nevadí. Až na to, že mé občas bylo 2x denně.
Pár měsíců předtím jsem narazila u Ilči, se zaujetím jsem sledovala, dávalo to totiž smysl. A červíček hlodal a hlodal...

Až jsme s mužem rozhodli, 4. ledna šly zbytky cukroví s ním do práce (chlapi si dali), a našich osm týdnů začalo.

Musím říct, že jedna z věcí, které mě přesvědčila, je to, že narozdíl od rad typu "jezte jen jablka a vejce", "cpěte se proteinem horem dolem" či "za úplňku můžete jíst hamburger směrem od severu na jih" koncept sugarfree (tedy bezcukrové) stravy dává smysl.
Na cukru skutečně vzniká závislost a konzumujeme ho několikanásobně víc, než s čím si tělo dokáže poradit.
Moc dobře vím, že když jím příliš cukru, bolí mě klouby a vylézají jiné nepříjemné neduhy, tudíž jsem si říkala, že na tom něco bude.

Nebudu vás tu zatěžovat přesným výčtem argumentů z knihy, na mě taky nejvíc platí osobní zkušenost.
A musím říct, že mi to skutečně pomohlo, trochu zdravotně a hodně v utřídění toho, jak a co chci jíst.


Šlo to?

Šlo. Bez větších potíží.
Dost mi pomohlo, že do toho šel se mnou i můj drahý, protože jsem si stále říkala, že když to drží on, tak to přeci musím vydržet i já.

Nebudu lhát, bála jsem se, že to bude strašné, budou mě stravovat hluboká muka touhy po sladkém nebo tak něco.
Ve skutečnosti to bylo docela v klidu, jelikož se cukr vypouští postupně (první týden jen omezit, druhý zkusit nahradit např. dobrými tuky, třetí vypustit), nebyly abstinenční příznaky nijak hrozné a největší chuť na sladké jsem měla po obědě (kdy jsem byla zvyklá) a ve chvílích, kdy jsem se nudila (a jíst z nudy není zrovna dobrý nápad).

Thajské rybí kari

Vzhledem k tomu, že jsem už dlouho zvyklá vařit ze základních surovin, nedělalo mi problém ani nakoupit věci bez cukru, byť je dnes přidáván takřka do všeho (pečivo, instantní jídlo, bujony, pomazánky, hotové omáčky, slané pochutiny, light věci,...).
Často se mě někdo ptal, co jím, když nejím cukr. Sladká hlavní jídla se u nás moc nenosí, tudíž jsme celou dobu jedli zcela normální věci, ostatně sami to vidíte na fotkách.

Gulášová polévka z hlívy
Když se na to zpětně podívám, nejhorší pro mě byl určitě třetí a čtvrtý týden, již s úplně vysazeným sladkým, kdy mě stále sužovaly takové ty naučené nutkavé chutě, potřeba sladkosti ke kávičce, chyběly mi sladké snídaně, ale dalo se to vydržet.
Někdy jsem byla trochu nervózní, ale jen v případě, že jsem si na to vzpomněla, když jsem se zaměstnala, bylo to dobré. Nebo stačilo pár oříšků.

Fazolový guláš
Nemůžu sice připisovat detoxu vše, sama na žádné zázraky nevěřím a jsem vrchní skeptik, ale začala jsem na sobě pozorovat pár pozitivních věcí (nepočítám v to hubnutí, které je příjemné, ale není to primární důvod samotného detoxu), které by důsledky skutečně mohly být.

Sendviče s avokádem a zeleninou
Zhruba po měsíci jsem u sebe pozorovala mírný nárůst energie v odpoledních hodinách. Teď si nesmíte představit úžasný kouzelný zázrak, ale jindy jsem kolem třetí hodiny usínala a prožívala strašlivou krizi, teď už jsem případně jen párkrát zívla a i to víceméně odeznívalo.

Tuňák v sezamové krustě
Jeden z nejlepších účinků, které na mě postupně detox zanechával, bylo podstatné zlepšení spánku, já, člověk, který měsíce spal tak, že se ve tři probudil a do šesti nedokázal usnout, jsem začala spát celou noc.

Domácí kváskový chleba, 100% bez cukru :)
Nejpodstatnější věc, která sugarfree stravě náleží zcela určitě, je vymizení vlčího hladu a celkové snížení četnosti myšlenek na jídlo, což je popsáno i v knize - sladké (a fruktóza obzvlášť) ve vás nevyvolává pocit sytosti, v mém případě to někdy bylo vážně strašidelné, aneb čokoláda na posezení? Jasně. A co máte dál?
Nesladkého stačí méně, respektive stačí ho klasická porce a nic dalšího není potřeba, žaludek je spokojený, mozek je spokojený, já jsem spokojená.


Celou dobu detoxu mi pomáhalo hlavně obrátit pozornost jinam, protože když jsem o cukru nepřemýšlela, neměla jsem na něj chuť. 
A taky naše krásná odškrtávací nástěnka, kam jsme si vždy napsala celý týden a odškrtávali dny, hezky nám to pak odsýpalo.


Myslím si, že jsme to zvládli s grácií, jen tak, lážo plážo, pohodička... A že mi to něco dalo (a vzalo 6 kilo), ale o tom, co mi detox dal a jak to vidím dále, si povíme zase příště.

Prosím nepište mi, že jsem dobrá a že vy byste to nezvládli, není to pravda. Raději mi napište, jak to máte s cukrem... ;)
Vaše sladká An

20 komentářů:

  1. Ja som nieco podobne absolvovala pred rokmi, z casti nedobrovolne, ako sucast isteho liecebneho rezimu. Presne 8 tyzdnov bez akehokolvek rafinovaneho cukru a inych sladidiel, a na 95% aj bez fruktozy napr. v ovoci. Bol to strasny napor na nervy a dokaz, je to zavyslost ako kazda ina, hoci je neprijemne si to priznat. Najkomickejsi bol moment, ked som si po tej dlhej dobedala chlieb s klasickym marhulovym dzemom a doslova mi skrutilo kutiky ust, pripadal mi ako koncentrovana glukoza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, závislost je závislost, s tím člověk asi nic neudělá... Leda přestat.
      To jo, najednou je pro mě tajy všechno strašně sladké... :))

      Vymazat
  2. Aničko máš můj obdiv, vážně.. Já přiznávám, že na cukru, hlavně fruktoze závislá jsem. Bez ranního ovocného smoothie a ovoce po obědě je můj den takový nějaký neúplný. Je pravda, že klasický cukr zase nějak zvlášť nevyhledávám, ale jak píšeš - je přidávn skoro všude. Tato metoda zní dobře, je skvělé, že jste se s mužem podrželi. Těším secna další články.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale houby, není za co obdivovat. ;)
      Taky mám ráda ovoce a chybělo mi, ale po pár týdnech se zase vrátí, jen nad tím člověk už přemýšlí docela jinak. :)
      Děkuji.

      Vymazat
  3. Moc zajimave, uz jsem po knize pokukovala. Nejhorsi je to dodrzovat sam. Doma je nutit nechci. Ditko cukr zatim asi potrebuje.

    Ja bily cukr nejim vubec, kavu nesladim, ale ovoce jim ale jen dopoledne. Moucniky zcela vyjimecne, jednu makronku za tyden.
    Med v caji Lipton si neodpustim a tohle je jedina vec, kterou bych dlouhodobe vypustit nemohla. Na osm tydnu mozna...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda, když je na to člověk sám, bude to horší. :)
      Ty to ale máš dobré, já jsem na cukr byla zvyklá opravdu hodně, ta občasná lžička medu či makronka je, myslím si, tak akorát. :)

      Vymazat
  4. Moc zajímavý článek a určitě se těším na pokračování :) Já jsem se v poslední době naučila jíst přes den trochu víc a pravidelně (krabičky do školy), takže už nemám takový ten vlčí hlad a obří chuť na sladké. Ale když mám nervy, tak si tu čokoládu prostě dám :D Ale je fakt, že bych to asi zvládla bez ní. Jen až podle článku mi došlo, že jím vždy sladké snídaně a bez těch by to bylo těžké. Celkově věřím, že se to zvládnout dá, běžně v jídle tolik cukru nejím, když nepočítám občas palačinky nebo kaši slazenou medem. Docela ráda bych tenhle detox i zkusila, ale asi by to bylo snazší, kdybych bydlela a vařila si sama. Rozhodně po knížce mrknu a po zkouškovém to možná vyzkouším :) Pro zatím zkusím odolat čokoládě :) Mimochodem nedávno jsem začala s chlorellou a přijde mi, že po ní mám celkově menší hlad a chuť na sladké :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Taky se snažím jíst pravidelně, ale když mi moc nefungoval pocit hladu/sytosti, šlo to hůř. A pomůže ti čokoláda s nervy? (Protože já se kvůli nervům nacpala něco čokolád a nic lepšího mi to nepřineslo... :D)
      Snazší určitě, ale dá se to zvládnout určitě i normálně, přítel běžně chodí na obědy a taky to zvládl. :)
      Chlorelu jsem brala, přišlo mi, že to nedělalo vůbec nic. :D

      Vymazat
  5. Já taky nemám ráda takový ty pindy typu bez sladkého/bez masa/bez sýru/bez čehokoli bych umřela. Jsou to kraviny. Když se chce, (skoro) všechno jde, je to hlavně o motivaci. Já si o sobě myslím, že na sladkém určitě závislá nejsem. Mám spíš radši slané dobroty, když už, ale většinou to není taková té to nutkání jako že když si nezajdu na pizzu nebo nesním pytel chipsů, tak umřu. Jak jsi psala, tak souhlasím s tím, že často je to o zvyku. Někdo je naučený na ranní sladké kaše, pak zase na sladké kapučíno s dortem... Ale myslím si, že bez toho všeho se dá v pohodě žít.
    Těším se na pokračování článku ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, navíc vždy přemýšlím, co takoví lidé potom dělají, když se něčeho z toho musí vzdát, třeba kvůli nemoci. Vždyť to jídlo není všechno... :)
      To máš asi lepší, já jsem vždy byla hrozně na sladké, občas už se dostavil i ten pocit, že když teď hned nesním sušenku, umřu, a to není ani náhodou v pořádku. :)
      Dokonce i ty slané snídaně se nakonec dají zvládnout. :)
      Děkuji, pokusím se ho dokončit co nejdřív. ;)

      Vymazat
  6. Já jsem také na cukru závislá. Od mala mi sladké věci moc chutnají. Jak ovoce, tak zdravější varianty pochutin s medem či jiným přírodním sladidlem, tak i brutálně sladké zákusky, prostě téměř všechno. Jsem zvyklá hlavně na sladké snídaně v podobě nějaké buchty a nebo jogurtu s musli a když mám jednou za čas snídani slanou ani jí do sebe nemůžu dostat jak mi nechutná - a to není o tom že by mi nechutnala daná potravina, to samé k svačině nebo večeři bych milovala ale k snídani se mi to příčí. Další chuť na sladké mívám odpoledne při příchodu z práce. Naopak úplně chladnou mě nechávají chipsy, tyčinky, klobásky, salámy, šunky, to absolutně nepotřebuji. Mimochodem sůl je také obrovský problém, stejně tak jako cukr... Neříkám že bych bez cukru umřela, to je jasné že ne, spíš tak nějak zatím nechci dobrovolně podstupovat ten stres že něco nesmím. Je to pro mě takové moc radikální i když můj obdiv za to žes to vydržela samozřejmě máš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme (či byly jsme) na tom velmi podobně. :)
      Bez sladkých snídaní se to nakonec dá zvládnout, ostatně těch osm týdnů se člověk překoná, potom se uvidí. Já teď snídám buď nadále slaně nebo si dám jogurt s vločkami, ořechy a trochou ovoce, to je pro mě tak akorát. :)
      Se solí máš úplnou pravdu, doma jsem zvyklá nesolit moc.
      To není stres, že něco nesmíš, to je dobrovolné. ;)
      Děkuji, ale není proč obdivovat. :)

      Vymazat
  7. Šikulka :-) Já si uvědomuji, že závislák jsem, ale neřeším to až tak urputně :D Ovoce jím 2x denně (a když mám chuť večer na jablko, tak si ho prostě dám), a sem tam nějaká ta dobrotka taky padne (1-2x týdně). Ovšem když mám několikadenní zápřah na kole, tak jsem po sladkém jak urvaná, a jsem schopná sníst třeba 3 musli tyčky za den a k tomu ještě nějaké ovoce (na pětihodinové vyjížďce si těžko udělám salát nebo chleba :D). Ale snažím se poslouchat své tělo, a dát mu to co potřebuje (takže třeba po sladkém víkendu si naordinuji půst nebo šťávičkový den :D). A stejně máš můj obdiv ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, to už je na každém, co řeší a co ne. Já závislosti obecně nemám moc v lásce. ;))
      Večerní jablko ničemu nevadí, i v Sarah nakonec navrací do jídelníčku ovoce, kdy ho má člověk jíst, je jí jedno, já si taky dám po večeři grep. ;)
      No jo, to věřím, při velké námaze si tělo říká o rychlou energii. (I když si nemyslím, že je to řešitelné jen a pouze sladkými tyčinkami. ;) )
      Poslouchat tělo je jistě dobrá cesta, pokud zrovna nehlásí "sežer všechnu čokoládu v domě". :D
      Děkuji, ale není proč. ;)

      Vymazat
  8. za úplňku můžete jíst hamburger směrem od severu na jih"// umřu z tebe =D

    Je pravda, že když jsem to sledovala jen přes ig, tak mi to přišlo jako pohoda, pak jak jsme jeli do té prahy, tak já chtěla něco na jídlo pamatuješ? Na nádru v Brně neměli nic jak pro tebe - bez cukru, tak i pro mě - vegetariánské... V ten moment jsem si říkala, že být na svém a na tvém místě zároveň, tak asi zhebnu už úplně =D A jsi prostě dobrá!!! Vím sama, jaký to je, když se něčemu musíš "vyhýbat", ale jak říká, dá se to zvládnout ;) Já teda cukrem žiju, hlavně čokoládama a to se s ní fakt cpu a musím zaklepat, že nejsem ten typ co se koukne na čokoládu a má dvě kila hore...

    Já taky chystám změnu... budu přecházet na nerafinovaný třtinový cukr, ale ty čokolády, prostě asi nedám.. co však považuju ještě za větší zlo, než cukr je lepek... chci to zkusit, vysadit... všechny bílé pečiva atd... Nakoupit domů jen žitnou, kukuřičnou, rýžovou mouku a jednou, ale na to furt nejsem připravená, zkusit aspoň na měsíc být veganem... Takže si držme palce dohromady, ať zkusíme cokoliv =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D
      Tak ona to víceméně pohoda byla, nehty jsem si kousat nezačala a bílé myšky jsem taky neviděla. :))
      To si pamatuju, a teď si představ, že si chceš koupit něco ideálně bez cukru, bez masa a ještě bez palmáče... No, taky to nakonec jde. :)
      No jo, ale on ten cukr, potažmo čokoláda, není jen o přibírání, mně třeba z přemíry cukru vždy vylezou ekzémy a kvasinky...

      Nerafinovaný je určitě lepší, ale co se týče účinků cukru jako takového, je to prašť jak uhoď.
      Veganství mi taky docela vrtá hlavou (přeci jen, když už, tak už), ale připravená na to taky nejsem, i když se snažíme aspoň kupovat méně sýra. :)
      Rozhodně, držím palce. ;)

      Vymazat
    2. ono to jde, já se travuju klidně tyčinkou z fíků, bez palmáče a bez masa, ale jaksi v 5 ráno to na nádru fakt nejde =D tak jasně, že cukr jako cukr, ale aspoň není umletý o uhlí, které obsahuje kosti a kopyta nebohých zvířat :( jen teda furt nevím jak si jako mám pocukrovat buchtu, když třtinovou moučka není a nebo já jí teda neviděla =D

      Vymazat
    3. Tak víš jak, to už máš mít nachystané předem. :D
      To každopádně, navíc mně vždycky rafinovaný dělal hůř než nerafinovaný.
      Ničím, však bábovka je sladká dost i tak. ;)
      (A propos: https://freshbedynky.cz/potraviny/peceni/Trtinovy_cukr_moucka_500_g Ale nevím o něm nic bližšího. ;) )

      Vymazat
  9. To teda jsi dobrá a já to s největší pravděpodobností nezvládnu! :-D Já jsem na cukru strašně závislá... ale jako fakt moc, neumím pít ani čistou vodu, musím mít vše ochucené. Jenže jedna věc, kterou jsi napsala, mě nutí hodně uvažovat o tom, abych to aspoň zkusila - to spaní! To jsem přesně já, vzbudím se v půl 2 a do půl 5 kdy vstávám už neusnu... Skoro nikdo mi nevěří, že to tak mám a já jsem z toho nešťastná, kéž by ten detox na mě měl stejný účinek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale houby s octem, když to zvládla máčka jako já, zvládne to kdokoliv. ;)
      A taky jsem se naučila pít neslazené, do vody si dám trochu citronu a stačí to.
      Myslím, že už kvůli tomu spaní by to stálo za pokus, mně to pomohlo.

      Vymazat

Děkuji vám za všechny milé komentáře. :)