31. prosince 2017

Rok se s rokem sešel...

Už je to zase skoro za námi, přátelé. 

Rok udělal frnk a proletěl za okny, zatímco já si stihla sotva promnout oči. 
Byl dobrý? Byl špatný? 

Přiznám se, že letos na mě poprvé začalo víc doléhat, že stárnu, vráska pod okem se prohlubuje a mladší lidé na mě občas zírají jako na dinosaura. 
Člověk se nějak uklidnil, buřičství ho opustilo, na revoluce už nevěří a není na ně tak úplně čas. Asi dospělost, tfuj...

Jako pokaždé, i letos mám pro vás pár fotek, stejně tak jistě pár velmi dojemných slov a nějakou tu motivaci do dalšího roku (řekla cynická bestie).



Asi nejvýznamnější pro mě letos byla svatba.

Měla bych říct, že jsem si nikdy v životě nepředstavovala vlastní svatbu, neměla jsem roky dopředu vybrané šaty, účes, květiny,... zkrátka nic. (To přesné naplánování bez ženicha je spíš trochu smutné.) Dokonce jsem ještě pár let zpátky byla přesvědčená o tom, že se vdávat nebudu. 

Takže tu sedím, koukám na fotky ze svatby a na levém prsteníčku mě zdobí kroužek z bílého zlata. Lidi se mění.
Protože po tom všem je stejně nejdůležitější, aby svatba byla s tím správným člověkem.



K tomu všemu, že jsem neměla nic příliš rozmyšlené, ani nejsem člověk, co by si s takovými věcmi dělal hlavu. Šaty jsem si vybrala a nechala ušít asi měsíc a půl před svatbou(mimochodem, femmefataldress vřele doporučuji), kadeřnici, květiny i dort jsem sháněla měsíc předem (vše bylo skvělé, jen dort zmrzlý), fotografy tedy hned, ty jediné jsem rezervovala opravdu s předstihem.


A víte co? I bez přesného harmonogramu na rok a půl dopředu jsme se vzali a bylo to moc hezké. Takže pokud vás náhodou čeká svatba a máte hrůzu z toho, jak to zvládnete, dejte si mokrý hadr na hlavu a vzpomeňte si na mě.

Ale pokročíme...

 Rok 2017 byl taky rokem dobrého vína, spousty vína, jídla a zážitků.


Musím říct, že mám radost z toho, že brněnské náměstí Svobody ožívá čím dál častěji různými slavnostmi vína, jídla, kdovíčeho, protože mám ráda tu atmosféru. A oštiepok na grilu.


(Přestaňte se u té fotky ošívat. Však říkám, zážitků. Nakonec to bylo docela dobré, článek o hmyzím večeru najdete zde.)

Jako každý rok jsem si říkala, že musím častěji vyrážet do přírody, tentokrát jsem se do toho překvapivě pustila, byť by to klidně mohlo být ještě častější.


A bylo tam krásně na jaře, s postupně rozkvétajícími květy v mrtvé trávě.


Bylo tam krásně i na podzim, letos byla totiž mimořádně skvělá houbařská sezona a vydržela opravdu dlouho!


Bylo nám dobře i doma s chlupatými příšerkami... Jim dvěma zase spolu.

A bylo nám dobře i na cestách. (No dobře, říkat tomu cesty...)


V zimě jsme vyrazili do Branné, do našeho oblíbeného wellness hotelu. Doufám, že i příští rok se dostaneme.



Letní Pálava byla úžasná jako vždycky. Kdykoliv. Protože Pálava je láska a horký bílý vápenec se vám vypálí přímo do srdce. A víno po něm chutná taky.



Podzimní Vídeň měla taky něco do sebe, konečně jsme se zase vydali do ciziny na vlastní pěst...


... malinko jsme se ztráceli a v neděli se málem nedočkali oběda, protože v Rakousku je v neděli skoro vše zavřeno (to by u nás neprošlo, když i s pár svátky v roce je hrozný problém), ale zase to aspoň bylo dobrodružství.
(Já tedy nejsem moc dobrodruh, ale je dobrodružství typu "máme hlad ve velkoměstě" a dobrodružství "jejda, asi jsem právě ztroskotal na pustém ostrově a mám jen švýcarský nožík"...)


Dokonce jsem se odhodlala i k jízdě na ruském kole v Prateru, z téhle fotky je mi pořád trochu divně. A když si vzpomenu na ten obří řetízkáč, je mi špatně a ani vidět ho nemusím...


V Schönbrunnu pršelo, takže se do zahrad budeme muset ještě vrátit, ale jinak to bylo hezké, člověk má pocit, že tudy skutečně kráčely dějiny, o kterých se učil ve škole (jen český audioprůvodce je maličko divný...).



Ani letos se ze mě nestala šikovná a uvědomělá hospodyňka, ale tak... snažím se. Vetšinou.


Možná by to už pomalu stačilo, ať se mi tu nepředávkujete textem ještě před koncem roku, tak osušte slzy dojetí.

Do nového roku vám popřeji hlavně zdraví (nic lepšího nemáme) a snažte se nedělat si starosti s malichernostmi, na kterých nezáleží, potom si ztěžujete život jen vy sami.
Za sebe doufám, že se tu v následujícím roce budeme setkávat častěji.
A že příští článek nevyjde v červnu... Nemusel by, už je napsaný.

Mějte se krásně a ahoj v roce 2018.
An

7. prosince 2017

Nejlepší báze pod oční stíny...?

Asi jsem vám to vyzradila už nadpisem.
Tak si rovnou usnadním práci - tohle je zkrátka ta nejlepší báze pod oční stíny, kterou jsem měla tu čest zkusit.
To by stačilo, ne?

Já vím, nestačilo.
Chci vám říct víc!

Smudge proof eyeshadow base, Nars


Bázi jsem pořídila na doporučení slečny v Sephoře (ano, i takové věci se stávají) a tímto bych jí chtěla moc poděkovat, protože jsem byla opravdu hodně spokojená.
Je pravda, že to není zrovna nejlevnější záležitost (tuším že 850 Kč, pokud už nezdražili), ale vydržela mi dlouho a nedávno jsem ji vyhodila, protože už po roce začínala ubývat, vysychat a navíc už mi to v okolí očí začínalo připadat trochu nehygienické. :)


Báze má hezký jednoduchý obal, který u značky Nars oceňuji, a "chlupatý" klasický aplikátor. Bílá barva sice není úplně praktická, ale člověk si to nekupuje na výstavku.


Samotná báze je lehounká, po nanesení bílá, po zaschnutí zprůhlední, není nepříjemně klouzavě silikonová, ale spíš krémová, a příjemně se zapracovává do víčka.
Nijak nevoní a nedráždí ani mé citlivé oči.


Ale dáme si důkaz místo slibů - báze v akci. Nanesla jsem na ni plochým štětcem velmi špatně pigmentovaný oční stín, vedle můžete vidět stejnou aplikaci stejného stínu bez báze.
Docela rozdíl, řekla bych.


Stav po divokém drhnutí suchým ubrouskem - stín bez báze zmizel, s bází se naopak ani nehnul.


Stav po mytí mýdlem a teplou vodou, stále drží, s mírnou ztrátou.

Na oku mi báze vydrží krásně celý den, nejdéle jsem testovala 20 hodin v plném provozu (čili práce - oslava, tehdy ještě myslím v kuřáckém podniku, déšť cestou domů ve čtyři ráno) a stíny byly stále ve výborném stavu.

Asi nemusím říkat víc.
Je zkrátka nejlepší.

Teď jsem si pořídila na prostřídání Too Faced Shadow insurance, ale potom se k ní zase vrátím!

A která báze je ta vaše? :)
An